Zastavme se na okamžik v malém městečku v Connecticutu roku 1975. Malebné okolí a spokojení občané, tak čím je pro nás tolik zajímavé? Žije v něm žena jménem Polly Murrayová, jejíž dva synové onemocněli revmatoidní artritidou. A nejsou jediní, obdobné potíže se objevili i u dalších dětí. Státní zdravotní odbor vysílá do oblasti odborníka na toto onemocnění Allena Steera. Záhadným onemocněním v Old Lyme trpělo celkem 39 dětí a 12 dospělých, což jeho pozornost upoutalo natolik, že začal blíže studovat jednotlivé příznaky. Dle místa původu Steer zvolil pojmenování Lymská artritida, jenž později změnil na Lymská nemoc, u nás známá jako borelióza.
Více jak čtvrtina nemocných si vybavovala přítomnost kožní vyrážky připomínající zarudlý kruh s bledým středem. Obdobnou rozšiřující se skvrnu popsal již v roce 1909 švédský dermatolog Arvid Afzelia, který ji dával do souvislosti s kousnutím klíštěte. Pacienti z Old Lyme si však na přítomnost klíštěte nebyli schopni vzpomenout a proto, když se v roce 1976 Steeer pustil do testování jejich krve, hledal specifické protilátky jak na všech 38 známých virových onemocnění přenášených klíšťaty, tak i téměř 180-ti ostatních členovců. Ani v jednom případě nebyl úspěšný. V pátrání mu značně dopomohla návštěva evropského lékaře v Yale, od něhož se dozvěděl, že na tento typ vyrážky je úspěšně používán penicilin, což ho navedlo na bakteriální příčinu lymské boreliózy.
Willy Burgdorfer byl považován za předního experta na virová onemocnění klíšťat a proto byl přizván, aby se ujmul rozborů vzorků pacientů. Steer v roce 1980 začal zkoušet uplatňovat antibiotika v léčbě boreliózy, jejíž výsledky v prvním stádiu onemocnění byli více, než pozitivní. O dva roky později byla v krevním vzorku objevena přítomnost doposud neznámé bakterie z rodu Borrelia, kterou po jejím objeviteli nazvali burgdorferi. Borrelia se řadí mezi spirochéty, což jsou dlouhé, štíhlé a spirálovité bakterie. Jejich tvar jim zaručuje slušnou hybnost v organismu. S oblibou se usidlují v kloubní výstelce a obalech nervů, čímž vyvolávají typické příznaky nemoci. Existuje několik druhů této bakterie a krom lymské boreliózy způsobují syfilis či leptospirózu. Všechny tyto nemoci probíhají třífázově, přičemž v pokročilém stadiu je léčba vždy velice komplikovaná.
Nemoc je povětšinou přenášena klíšťaty, ale občas se lze nakazit i od jiného členovce či komára. Jak bylo poznamenáno, tento parazit je pouze přenašeč, zdrojem bakterie jsou drobní hlodavci, na nich se živí především ve fázi vývoje larva. Metamorfozou na nymfu získává čtvrtý pár nohou, v nichž se nachází tzv. Hallerův orgán, který využívá pro detekci potenciálního hostitele, na nějž číhá na stoncích trávy či nízkých keřích. Po přichycení na hostitele vyhledává vhodné místo k přichycení. Při sání krve vypouští řadu enzymů a dochází k množení bakterií boreliozy. Udává se, že k jejímu přenosu na hostitele dochází v rozmezí dvanácti až dvacetičtyř hodin po přisátí. Borrelia se v prvním stadiu projevuje typickým objevením červené skvrny, která se pozvolna zvětšuje. Časté bývají i příznaky lehčí chřipky, tedy horečka, únava a bolest kloubů. V další fázi onemocnění se již rozšiřuje do celého organismu, způsobuje bolesti a otoky kloubů, postižení nervového a kardiovaskulárního systému.
Lymská borelióza je nejvážnějším onemocněním přenášeným klíšťaty a ročně jí onemocní přibližně 4000 lidí. K léčbě jsou používány antibiotika a v první fázi dochází po jednom až dvou měsících k vyléčení. Pokud k počátku léčby dojde v pozdějším stádiu je nutné dlouhodobé užívání antibiotik a hrozí možnost propuknutí chronické boreliózy. Bakterie dokáže ovlivňovat imunitní systém ve svůj prospěch a je spojována s únavovým syndromem a autoimunitními nemocemi jako je např. roztroušená skleróza.